Trapas měsíce
Poznámka
Jendou jsme se s kamarádkami ve třídě mezi sebou jen tak pošťuchovaly a lechtaly.To bylo v poho, i mě to docela bavilo.Když mě ale polechtala moje dobrá kamarádka, která to fakt umí, tak jsem se neudržela a utíkala před ní na druhý konec třídy.V cestě mi stála židle, se kterou jsem si nedělala těžkou hlavu.S velkým rozběhem jsem se ji pokusila přeskočit, abych udělala dojem na vedle ní sedícího idola.Samozdřejmě se mi zamotaly nohy a místo toho, abych židli přeskočila, tak sem o ni zakopla a hlavou letěla přímo proti němu.Vůbec nestihl zareagovat, a tak jsem spadla přímo na něj a moje ruka skončila mezi jeho nohama.Všichni se smáli kromě mě, mého idola a třídního.Oběma nám dal poznámku do žákovské.v té mé bylo:Chování vaší dcery se v poslední době zhoršilo.Vyrušuje a má vulgární způsoby.Prosím, domluvte jí.
-Claudie
EXHIBICE
Hodnocení 1:šmajrá!
2:Děs běz!
3:Konec světa!
Po stresujícím týdnu ve škole jsem se rozhodla odměnit se v pátek odpoledne malým nakupvacím turné.Odvezla jsem se autobusem do města a chystala se poctít návštěvou jeden svůj oblíbený krámek.Když sem se k němu přiblířila,zjistila jsem,že před ním postává moje starší ségra.A nebyla sama,kromě kámošky kolem ní kroužilo pár úžasných kluků.Chtěla jsem na ně zapůsobit a rozhodla jsem se teda projít kolem nich bez zjevného povšimnutí.Jenomže právě to jsem neměla dělat!Chodník před obchodem byl vyložený kamínky,no a já přehládla větší mezeru mezi těmi dvěmi šutry-a právě do ní jsem se trefila jedním podpatkem.Chvilku jsem vrávorala-a pak jsem sebou sekla na zem,aniž bych věděla,co se v té chvíli se mnou děje.Asi tušíte,jak ti celé dopadlo:podpatek na mých super botkách to nepřežil.A místo obdivných pohledů od kluků,ve kterých jsem doufala,se mé exhibici všichni srdečně smáli...
-Tereza,13
VLAKOVÁ STORY
Jednou brzy ráno jsem jela vlakem za babičkou.Ještě skoro spící jsem čekala na peróně na opožděný spoj a modlila se,aby byla tahle šílená cesta co nejdřív za mnou.Ve vagoně jsem si sedla na první volné sedadlo,ale nevšimla jsem si,že si dobrovolně sedám na použitou žvýkačku,kterou si tam někdo ,,zapomněl".Cestou přistoupil docela hezký kluk,který si to namířil na sedadlo přímo naproti mně.Snažila jsem se ze sebe setřást ospalost a protřela jsem si dlaní oči.Vzápětí jsem si uvědomila,že jsem namalovaná a že jsem si líčidla rozpatlala po obličeji.Pobavený pohled mého spolucestujícího mě ubezpečil o tom,že se nemýlím.Okamžitě jsem vyběhla na WC s tím,že se upravím .Jenže jak jsem se zvedla,neušlo mi,že jsem se zřejmě k něčemu přilepila.Pohled na růžovou žvýkačku na mých bílých kalhotech mě doslova dorazila kluka naproti taky.Smál se na celé kolo.A aby toho nebylo málo,vystupoval tam co,já a ještě se ukázalo,že je to babiččin soused.
-Veronika,12
ÚPRK JAKO O ŽIVOT
Jednou jsem se vracela ze školy se svojí nej kámoškou.Něčemu jsme se smály jako obvykle, a když jsme byly pár metrů před naším domem,začala vedle nás přibržďovat bílá dodávka.Ani nevím co mě to napadlo,ale dostala jsem strach,že nás někdo chce naložit,unést a kdoví co ještě.Začala jsem proto bez varování utíkat a polekaná Klára mě následovala.Chtěla jsem doběhnout k našim vrátkům a schovat se na zahradě,jenže branka byla zamčená a mně připadalo,že na odemykání není čas.A tak jsme běželi dál!Ale to už dodávka troubila a my dvě,vyhecované strachy,letěly jako o život.Nakonec jsme oběhly náš dům a zastavili se až na polní cestě,kam auta nevyjedou.Byly jsme strachy bez sebe.Dodávka zastavila pár metrů od nás a z okýnek se vyklonili dva totálně vysmátí pánové,kteří na nás mezi salvami smíchu křičeli,že se nemusíme bát,že jen potřebují poradit,kde najdou obecní úřad.
- Šárka,14 a Klárka,13